Jdi na obsah Jdi na menu
 


Uvidět zvuk jedné ruky

25. 7. 2010

- ukázka z eseje Jana Jeřábka Já tomu říkám Zen, jak tomu říkáš ty

 

Při cvičení zazenu se meditující koncentruje na dech a to ho postupně svádí do hlubších vrstev vědomí. Většinou však až po dlouhotrvající, praxi je schopen mysl vyprázdnit a sjednotit. Tento stav, nazývaný samadhi bývá považován za vrchol jogínské a křesťanské kontemplace. Je to stav do sebe ponořené mysli, ve které ustalo proudění psychických obsahů, doprovázený prožitkem nerozlišené jednoty. „Může vločka přežít uprostřed plamene?“ komentuje koan tuto zkušenost mimo čas a prostor, která opustila svět forem.

Praxe samadhi však v sobě zahrnuje i nebezpečí,, kterým je podle Zenu nepřirozené odtažení se ze světa a ulpívání na umělé prázdnotě, jež může žáka svádět z další cesty. Na druhé straně je však samadhi důležitým zážitkem, po jehož skončení si žák může uvědomit, že „zaslechl tlesknutí jedné ruky“. „Kde máš ten zvuk ale teď?“ zeptá se ho mistr, když se mu přijde pochlubit.

Koany směřující k této nové zkušenosti naznačují: “Život je jako mrak na obloze, jedna věc je však stále čistá. “Ukaž mi svůj původní obličej, který jsi měl než se narodili tvoji rodiče.“ „Co je příliš jasné, je těžké spatřit.“ Tento typ koanů, jestliže je žákovi uložen v pravý čas, kdy je jeho mysl vnitřně zralá, může vést k zážitku satori, který je klíčovou zkušeností Zenu.

Satori vzniká pouze v okamžiku, kdy je mysl ponořena do sebe (tj.samadhi). To však nemusí být nutně při cvičení meditace. Někdy dochází i během dne k několikasekundovému spontánnímu zavinutí mysli do sebe. Když si pak mysl začne uvědomovat své okolí probuzená jakýmkoliv drobným vjemem (meditující Buddha uviděl vycházet jitřenku), může si udržet i vědomí sebe samé. To vše se však děje v kratičkém záblesku a celou situaci nelze předem záměrně naplánovat. Významnou roli zde hraje bdělá pozornost, která klíčový okamžik může postřehnout a zachytit. „V jediném mrknutí víček zmeškáte vidění!“ varuje mistr. Proto neexistuje žádný přesnější postup jak dosáhnou satori, kterým Zen rozumí uvědomování si čistého vědomí při různých činnostech.

Satori prolíná všemi prožitky a prakticky ho není možné z prožívání vyčlenit. Tak na otázku „Co je Buddha?“ odpověděl mistr: „Tři libry masa.“ a jiný mistr tuto odpověď rozšířil: „Tři libry masa jsou před tvým nosem dost blízko, ale mysl je ještě blíž“.

Satori je intuitivním skokem, který míří za svět forem, ale zároveň zachovává jejich mnohost Je to radikální obrat v prožívání sebe a světa. Středem všech prožitků se stává prázdný prostor (tzv.původní mysl, v tibetském buddhismu nazývaná rigpa). Člověk jakoby opustil své místo aby umožnil vstoupit světu. Tak dochází k prolnutí vnitřního a vnějšího, subjektu a objektu, ducha a hmoty. Satori sjednocuje vše vnímané, myšlené, představované i cítěné do jednoho celku, přičemž si prožívající před každým obsahem uvědomuje čiré vědomí, tedy nejzazší subjektivitu. Proto nejenom slyší zvuk jedné ruky, ale i ho vidí či chutná.

Satori je tedy jakousi žitou fenomenologií, ale i přesažením světa forem či světa psychických obsahů. Je také sjednocením činnosti a kontemplace, profánního a sakrálního. Po jeho dosažení může žák odpovědět na císařovu otázku: „Co je podstatou svaté nauky?“ stejně jako šestý patriarcha Chuej-neng: „Prázdnota bez svatosti.“ a dodat: „Hlubina neustále zažívaná.“